Silence

Výlet k hranici prázdnoty.
No Technology.

Autoři a umělecký tým, info:

Připravili:

Veronika Švábová, Tomáš Procházka, Jakub Hybler, Robert Smolík

Hudba:

Karaoke Tundra, Birds Build Nests Underground, David Freudl, Tomáš Procházka

Délka:

45 min

bez jazykových bariér

Premiéra:

14. 12. 2006 divadlo Alfred ve dvoře /Praha/

Podpořily:

Ministerstvo kultury ČR, Motus o.s. – produkce divadla Alfred ve dvoře

Pokus o meditaci v pohybu. Na jevišti je ticho, ale diváci mají ve sluchátkách čtyři různé soundtracky k představení, které připravují čtyři různé osobnosti alternativní hudby. Minimalistický tanec na tichém jevišti a detailní poslech zvuků ve sluchátkách. Napětí mezi neustálým setkáváním, míjením a prolínáním hudby a pohybu.

Závěrečný díl trilogie BODY AND TECHNOLOGY. Předchozí představení (Noise, Red Green Blue) se zabývala interakcí člověka a audiovizuálních přístrojů na jevišti. Nyní technika nechává hrací prostor prázdný a přesouvá se pouze na stranu diváka. Představení, které opouští jistoty svého žánru.

POZOR - OMEZENÁ KAPACITA!

Ohlasy v tisku:

„Prostor jeviště je na rozdíl od dvou předchozích projektů zbaven audiovizuálních přístrojů - prázdný prostor zaplní minimalistický tanec Veroniky Švábové. (...) Silence znamená : ticho, mlčení, umlčet, ztlumit, zmlknout, opomenout, odmlčení, odmlka, smrt... Je důležité slyšet umělce i člověka sedícího vedlo vás? Nastane zde společný prožitek, setkání? Silence je experiment, který v nás může vzbudit otázky o významu divadla a o posouvání hranic mezilidské komunikace v dnešní době. Je možné, že V. Švábová svým tancem a osobitým smyslem pro humor přehluší i samotu, kterou je lehké cítit kolem sebe. Tělo Veroniky Švábové naštěstí mluví a vy ho můžete slyšet i se sluchátky na uších."

Iva Machačová EX / příloha časopisu Reflex č. 50/2006

„Základní rámec představení spočívá v kontrastu dvou prostorů. Zrakem se diváci podílejí na prostoru, který sdílejí s tanečnicí, sluchem se nacházejí v prostoru reprodukované hudby. Rozpor, který vnímají, se naplno projevuje v okamžiku, kdy se do reprodukované hudby začnou mísit „vnější" zvuky z jeviště. (...) Divák vidí to, co slyší, mysl je rozdělena a vědomí znejistěno. Tímto schématem tvůrci vyvolávají efektivní dekompozici vnímání, která jim umožňuje pronikat hlouběji do intimity diváka."

Petr Pola / Rozhledna 20.2.2007