Pan Roman

Pan Roman se narodil, vyrostl, dospěl a pak osaměl uvnitř bytu z panelů. Tak zhruba mezi lety 1955-1981. Toto období zaznamenával jeho otec způsobem „točím jenom to, co vidím před kamerou". A Roman? Ten se jen šklebil. Rybařina, motory, lázně

Autoři a umělecký tým, info:

Představení o životě pana Romana, zaznamenaném na podomácku natočeném 8mm filmu. Celkem osm cívek filmu neznámé rodiny bylo součástí filmového materiálu nalezeného při přípravách představení EKRAN, nyní dostávají svůj prostor v samostatném projektu s názvem PAN ROMAN.  Projekci provází živá hudba na staré elektronické nástroje - elektrické varhany a kytaru. Projekt je zamýšlen jako bytová událost pro omezený počet diváků, kteří událost dotvářejí přineseným občerstvením, nebo jenom svou přítomností. Vzniká živá reminiscence na akce bytové kultury v 80.letech.  Materiál je zpracován pro promítání na dvou projektorech současně.  Dynamický střih nabízí zvláštní úhel pohledu na nalezený materiál, který sleduje postavu Romana zhruba během dvaceti let jeho života a který nám také dá nahlédnout na tehdejší sociální i rodinné rituály a typické dobové aktivity. Filmový materiál pochází z raných šedesátých až osmdesátých let.

Představení PAN ROMAN je druhou částí volné trilogie, ve které není využíván počítač, ani jiná elektronická zařízení založená na softwaru a obsahující integrované obvody.  Na projektu PAN ROMAN spolupracuje Martin Ježek, který se 8mm filmem dlouhodobě zabývá.

Z rozhovoru s Martinem Ježkem

Na letošní jihlavský festival chystáte se seskupením Handa Gote audiovizuální událost z rodinných archivů Pan Roman, jež se bude promítat v prostředí soukromého bytu. Co konkrétně tam bude k vidění?

MJ: Jedná se o audiovizuální kompozici pro dva 8mm projektory, 2 diaprojektory, kytaru, elektro -fonické varhany a magnetofonový pás. Budu pouštět amatérské rodinné filmy, které jsem dostal od Handa Gote. To oni jsou iniciátoři celého projektu, já vlastně realizuji jen obrazovou část. V práci s cizím archivním materiálem jsem dostal zcela volnou ruku, jediný požadavek byl, aby tam byla patrná nějaká chronologie, aby to bylo v čase. Ten materiál začíná v roce 1960 a končí rokem 1980 a je na něm patrná proměna desetiletého kluka v dospělého muže. Já o „panu Romanovi", který je středem těch rodinných filmů, nic bližšího nevím. Je to prostě found footage.

Vaše audiovizuální pásmo je tedy součástí představení Handa Gote v rámci jihlavského festivalu?

MJ: Jo, lidi budou v nějakém bytě sedět všude okolo těch osmiček a Handa Gote k tomu němému obrazu bude naživo dělat improvizovanou muziku předpokládám ve stylu „easy listeningu" šedesátých a sedmdesátých let. K tomu se budou pouštět ještě přednahrané ruchy z magnetofonu - asi. Ono ještě není jisté, kam se to může zvrhnout. Mohla by to být upocená tesilová domácí retroparty jako vzpomínka na lidi, když se scházeli v těch bytech. Chceme to pojmout autenticky - co si tam člověk přinese, s tím bude pracovat, tím myslím i například alkoholické nápoje atd.

Martin Ježek

(nar. 1976 v Prostějově) patří k našim nejvýznamnějším autorům formálního a konceptuálního filmu. Jeho tvorba téměř bez výjimky vychází z extrémně formálních pozic: partitur a konceptů, které vymezují podobu filmového díla před jeho realizací. Ta se v ostře vytyčených mantinelech odehrává zcela nekontrolovaně. Kromě autorských filmů realizoval touto formou několik adaptací (Richard Weiner: Hlas v telefonu; Věra Linhartová: Dům daleko) a od roku 2007 vytváří tzv. kolektivní filmy (Druhá liga, 2007; Monstrkoncert, 2008; ad.). Spolupracuje s hudební skupinou Birds Build Nests Underground na vizuální podobě jejich vystoupení a se seskupením Handa Gote. Na svých filmech často pracuje v lůžkových vozech po cestě napříč Evropou, jelikož je zaměstnán jako průvodčí lůžkových a lehátkových vozů. Ježek jako jeden z nejradikálnějších představitelů strukturálního dokumentu předem vymezuje téma, natáčecí okolnosti i střih, aby poté film brut realizoval bez ohledu na jeho aktuální podobu.