HANDA GOTE

Handa Gote research & development je projekt mezioborové umělecké laboratoře, která spojuje moderní a tradiční přístupy a rozličné umělecké formy vizí svobodomyslného umění. Skupina pracuje od roku 2005 na pomezí divadla, současného tance, vizuálního umění, hudby, performance a konceptuálního umění.

Technologické mystérium podle Marshalla McLuhana, Cesty do pravěku, Kosmovy kroniky, Davida Lynche a dalších. Groteska o nepodařeném věštění budoucnosti, cestování časem a informacích uložených v buněčné paměti.

Dle sepsání prof. Dra. Jindřicha Veselého z roku 1911, podle Fausta Antonína Lagrona, s pomocí Mefistofela a jeho P. T. pánů kolegů vulgo čertů zvaných hraje české divadlo Handa Gote. Začíná se hned, jak čerti začnou vrčet.

Handa Gote rekonstruují představení z druhé půli 19. století. S úplnou sadou velkých loutek, které byly vyrobeny dobovými technologiemi podle původních figur tradičních loutkářských rodů Karfiolů, Maiznerů a Nováků. Napodobují dobové ozvučení a hru nastudovali typickým hlasovým projevem tehdejších herců, tzv. pimprláčtinou. Hraje se kompletní text, jenž sepsal prof. Dr. Jindřich Veselý podle Fausta Antonína Lagrona a dalších lidových loutkářů v roce 1911. I s vartovačkou, která se jinak často vynechává, aby se délka představení snížila.

Soubor se zříká veškerých zcizovacích efektů, jakékoli aktualizace tématu. Po dlouhých letech, kdy se v loutkovém divadle tematizovala dekonstrukce a nepietní, až ikonoklastický přístup (který se vymezoval zejména k poválečnému loutkovému divadlu), cítí Handa Gote potřebu vytvořit představení, které ukáže českou loutkovou tradici v nejčistší možné podobě. Více než o cokoliv jiného se tedy jedná o archeologickou rekonstrukci. Inscenace představuje lidovou zábavu z doby před zhruba 150 lety, z času, který byl výrazně pomalejší než ten náš. Z času před internetem, televizí, dokonce i před obecnou elektrifikací.

Představení připravili: Robert Smolík, Tomáš Procházka, Jan Dörner, Veronika Švábová, František Antonín Skála, Radka Mizerová, Roman Mikeš, Vojtěch Horálek, Jakub Hybler, Jonáš Svatoš, Jan Brejcha. Loutky řezal František Antonín Skála.

Dva sešity otevírají okno do světa před internetem, ve kterém často vše nešlo úplně snadno a něco dokonce nešlo vůbec.

Post-internetová opera o nemožnosti velkého příběhu. / v češtině, angličtině a italštině 

Dnes jsou stěny Platónovy jeskyně plné projektorů, disco koulí, plazmových obrazovek a halogenových reflektorů, takže už ani nemůžeme vidět žádné stíny na zdi. 
Koert Van Mensvoort, A Society of Simulations

Usnul jsem opět. I byly stavěny cesty podivné, kteréž, jak jsem slyšel, vedly na Mníšek, a síla lidu rozličného druhu běžela cestou naproti. I vyjdu si také s H. a vidím na cestě té vždy asi tři kroky od sebe muže státi v kroji podivném a s dlouhými pruty v ruce, kteří jakási slova, jakoby heslo, jeden druhému velmi šer-

K. J. Erben

Mutus Liber (Němá kniha, 1677) je alchymická kniha beze slov, popisující návod na zhotovení kamene mudrců. Představení Handa Gote Research & Development je inspirováno němým jazykem knihy popisující složitými obrazy jednotlivé fáze práce na „velikém díle“. Spíše než o kámen filosofů se však skupina Handa Gote zajímá o svět práce, činnosti, rukodělnosti. Prostřednictvím odkazů na tabule z Němé knihy a drobných činností a výroby se v představení pokoušejí o opětovné "zakouzlení práce".

Slavný baletní impresário Sergej Ďagilev se ptal Stravinského, když mu poprvé přehrával na klavír Svěcení jara: „Jak dlouho to ještě takhle bude pokračovat?” Stravinský mu rozšafně odpověděl: „Až do konce, milý příteli.”

Theatre cut-up podle novely Williama S. Burroughse „Ghost of Chance".
performance/film/radioplay/cirque nouveau/cut-up

Hlubinně ekologické mystérium o střetu kultury s přírodou. Prales jako vzpomínka na divokost uložená v naší buněčné paměti. Prales jako stav mysli.

Jak naši předkové ovlivnili naše životy?

Nenásilná intervence ve zbytcích veřejného prostoru. Dvacetičtyřhodinové kempování.

Pan Roman se narodil, vyrostl, dospěl a pak osaměl uvnitř bytu z panelů. Tak zhruba mezi lety 1955-1981. Toto období zaznamenával jeho otec způsobem „točím jenom to, co vidím před kamerou". A Roman? Ten se jen šklebil. Rybařina, motory, lázně