Red Green Blue

Průvodce hledače správné barvy. Druhý díl trilogie BODY & TECHNOLOGY  se zaměřuje především na práci s interaktivním videem.

Autoři a umělecký tým, info:

Připravili:

Procházka, Švábová, Hybler, Smolík, Freudl

Premiéra:

12.11.2005 v divadle Alfred ve Dvoře

bez jazykových bariér

Práce s nejlacinějšími videopřístroji a realtimovým zpracováním videosignálu přicházejícího přímo z jeviště se doplňuje s minimalistickým pohybem a živou hudbou.

Tanec sám rozehrává proud  obrazů projektovaných na scénu a následně je jimi zpětně ovlivňován. Pohyb i projekce jsou pevně svázány, tanec většinou slouží videu jako nosič či iniciátor. Video vytváří naopak jakousi hyperbolu pohybu.

Ocitáme se ve víru barev, psychedelických obrazů i útržků situací, které sem zabloudily odkudsi z domácího videa nebo bezpečnostních systémů v supermarketu. Objeví se i reminiscence na začátky fotografie,nebo klišé zábavního průmyslu.

Úhelným kamenem představení je snaha o dokonalou vizuální koncepci, na druhé straně i demaskování jejích typických pracovních postupů.

Hudba je dialogem mezi soudobou elektronikou (clicks´n´cuts, mikrosampling) a hrou na historické analogové přístroje.

RGB - Druhá část trilogie BODY & TECHNOLOGY, která se zaměřuje především na práci s interaktivním videem. Kompozice pro živou hudbu, minimalistický pohyb, barvy, staré fotografie, psychedelické obrazy, útržky situací a video zpracovávané v reálném čase.


Ohlasy v tisku:

„Švábová vytváří svým pohybem podobu projekce promítané za jejímy zády. Díky ďábelsky rychlému přepočtu signálu v počítači lze konečný obraz modifikovat živě přímo při produkci. Přestože to může samozřejmě svádět k VJské ekvilibristice, Hybler se drží minimalistického charakteru tance a maximálně respektuje jeho poetiku. Jednotlivé obrazy jsou rámovány živou hudbou a celek je tak velice uvolněným dialogem mezi tělem, technikou a jevištním znakem. Ačkoli má projekt vzhledem ke zvolené formě téměř laboratorní charakter, jeho aktéři mu svým chováním dodávají velice jemný humor s léčivým množstvím trapnosti."

Ondřej David / A2 kulturní týdeník 10/2006

„Tanečnice Veronika Švábová  je zabírána kamerou, její kreace jsou simultánní projekci různým způsobem zkreslovány.(...)Technolog Jakub Hybler ovládá přístroje rovnou z jeviště, synchronizace je dokonalá. Do třetice je tu hudba, která živě reaguje na aktuální dění  na jevišti i na plátně. (...) Otázka, zda člověk skutečně ovládá přístroje, nebo zda spíš ony ovládají jeho, není nová. Tentokrát je ale nastavena zajímavým způsobem."

Jiří Adámek / Svět a divadlo 03/2006