Vetřelec

Scénická kompozice na pomezí loutkového a pohybového divadla.
Člověk a loutka - dvě tváře - dvojí podoba - dvojčata - dvojníci - dvojenci.

Žena je vtažena do zápasu, který nemůže vyhrát ani prohrát. Tentokrát a jednou provždy.

Žena. Tváří v tvář sama sobě. Sama v sobě. Ovládat, podřizovat, záviset, rozhodovat.
Zápas. Vnitřní dítě. Já, ty, on, ona, ony. Je to jedno. Je jedna. Jedna : jedna. Svoboda. Smír. Rýže.
Kristina Maděričová

Představení je založené na nezvyklé precizní herecké partituře.

Autoři:

premiéra 11/09/2007 v Praze v Gorlici na Vyšehradě v produkci Studia Damúza

Ohlasy v tisku:

"Inscenace režiséra Jiřího Adámka, výtvarníka Roberta Smolíka a herečky Kristiny Maděričové je beckettovsky sebezpytným obrazem jedince v situaci prázdna a osamělosti. Vždyť ona loutka je vlastně alter egem živé postavy, jejím zrcadlem, podvědomím. Jejím stínem. Anebo je tomu naopak? V kom je písek a v kom krev? Kdo má duši? Zneklidňující minimalistická inscenace klade otázky a nežádá odpovědi. Důležité je divákovo napojení na křehkou linii pocitů a stavů obou postav, jež lze sledovat jen na základě miniaturních situací a nenápadných pohybů."

V. Hulec: Křehká linie pocitů, Ex, 16. 2. 08