Rain dance

Výtvarné divadlo, inspirované na jedné straně přírodními národy a na straně druhé profánními zábavními žánry a disciplínami v čele s televizním modelem zábavy, jakýmsi ekvivalentem fast-foodu

Autoři a umělecký tým, info:

Připravili:

Dörner, Procházka, Smolík

Délka:

50 min

Premiéra:

29. a 30. září 2009 v MeetFactory (Ke Sklárně 15, Praha 5)

Produkce:

jedefrau.org

Podpořily:

hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR, MeetFactory

...ze slovníku programátorské hantýrky: „rain dance"

1. Jakákoliv aktivita  mající za cíl vyřešení hardwarového problému při očekávání nulového efektu.

2. Jakýkoliv sled mysteriozních akcí provedený směrem k počítači, za účelem dosažení jistého cíle. Obvykle omezeno na rituály obsahující zaklínání a podobné psychické aktivity. Voodoo programování, černá umění, programování kultu cargo, mávání mrtvým kuřetem, čtení runových znaků na deskách tištěných spojů.

    Rain dance je absurdní temná groteska spojující klišé zábavního průmyslu, skepsi pomalu rostoucí v celé západní kultuře, zbloudilé démony starého světa, kteří si v nové době nevědí rady, stejně jako její obyvatelé.

    Samozvaní léčitelé a nápravci se uchylují k čím dál bizarnějším úkonům. Proti rozmáhající se vyprázdněnosti staví povrchní rituály opsané ze sešitů National geographic a odkoukané z béčkových filmů. Soukolí se sune vpřed a nikde už ani stopy po tajemství. Vždycky ještě ale zbývá čas na příjemnou chvíli s písničkou.

    Voodoo, kabbala, jukebox. Horror, shame, despair!

    Existenciální horror o touze po vysvobození, které nikdy nepřijde.

    V představení ani při jeho přípravě nebyl použit počítač ani žádné jiné přístroje založené na softwaru a obsahující integrované obvody.

     

    Ohlasy v tisku:

    „Pánové Procházka, Smolík a Dörner rozsekali tvar, který běžně očekáváme od divadelního představení, na cucky a představili sled čísel s průvodním slovem a spojovací hudbou. Nešlo ale o kabaret, spíš o interpretaci nejrůznějších rituálů, jak se o nich učí studenti antropologie a jak tady a teď fungují či nefungují. Která představa vám přijde absurdnější? Tanec přivolávající déšť? Nebo vemlouvavý obchodník s deštěm?"

    Petr Ferenc: „V dešti opečených songů", A2

    „Rain dance pracuje s oscilací mezi řečeným a předvedeným. Záměrně neherecký projev je totiž v přímém kontrastu k předem oznámenému obsahu jednotlivých částí inscenace. Byť i ten je sám o sobě často ironický, deklaruje velká témata, kterých se performeři údajně chtějí dotknout. Rain dance je ironickou hříčkou, která si dělá legraci z nabubřelých velkých gest hlubokomyslně se tvářícího divadla."

    Jan Jiřík Malá inventura v škatulkách (SAD XXI/3 2010)

    „Pravda je, že o test toho, co divák ještě vydrží, tady do jisté míry jde. Celé dění na jevišti je nicméně sice směšně absurdní (sobě se smějeme), ale promyšlené, nikoliv samoúčelné a prázdné."

    Jana Bohutínská O čem letos vypovídala Malá inventura - Lstivě ukradený čas; A2 6/2010

    „Divadlo zpěvu (na Dörnerově kytaře stojí nápis „This machine kill fascisti"), akce, ztrácení identity (Smolík si nasadí masku, na tu nalepí papír s kresbou obličeje, který zapálí. Po shoření papíru zůstane maska jako lebka. Otočením masky odpředu dozadu se mění Smolík v kata.) a ničení reklamních značek. Jako kocour chycen rošťáckými kluky, běhá Procházka s plechovkami, přivázanými ke kalhotám kolem dokola v kruhu, se značkami Adidas, Nike a Puma na těle."

    Velká Inventura: Tanec v kyselém dešti Tomáš Kubart rozrazilonline.cz 27.4.2010

    „Pokud bychom chtěli určit dominantu představení z letošní Malé inventury, bylo by jí asi ironické nahlížení každodennosti a s ní spojených činností a rituálů. Přímo zkoumání rituálu jakožto fenoménu si zvolili za téma tvůrci groteskní inscenace Rain Dance, kterou na půdě MeetFactory uvedla skupina Handa Gote. V chaotickém prostředí smetiště provádějí tři účinkující rozmanité magické úkony a zároveň je i intelektuálně dekonstruují. (...) Rain Dancevsobě nemá nemá nic z poučovatelské namyšlenosti nebo intelektuální onanie. Naopak: představením provází sebeironie zdůrazněná detailním výčtem plánovaných činnosti, který předchází každou ze tří částí inscenace a fotkou polonahých a žoviálně vysmatých protagonistů promítanou na závěr."

    Marta Harasimowicz: Co v Reportáž - Zápisky z jedné hostiny. NP 348/2010

    „Desetiletý scénický „research and development" Tomáše Procházky a spol. vykrystalizoval v posledních inscenacích do tvaru originálního, vtipného, tajemného i pevného. Největší devízou Handa Gote však je, jak se postupně rozkrývá smysl představení: od prvotní bizarnosti k jasnému, až palčivému smyslu věcí."

    Pavel Klusák: Svět klekl. Kde je restart?; LN 20/11/2010