Trains

There is a Train Station in my Head.
Industriální haiku.

Autoři a umělecký tým, info:

Připravili:

Procházka, Smolík, Mikeš, Kropáček, Choura, Hybler, Búřil

Délka:

50 min

jazykově bezbariérové

Premiéra:

29/11/2007

Produkce:

jedefrau.org

Podpořily:

hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR, MOTUS o. s. – produkce divadla ALFRED VE DVOŘE

Za přispění:

Nová sít, Štúdio 12 Bratislava v rámci projektu Taking the Second Breath for Live Art in Visegrad (Visegradský fond), Čtyři dny o.s., Truc sphérique o.s. v rámci projektu Four Cities in Motion (Visegrádský fond)

Prvotní inspirace se odvíjí od skřípavých zvuků brzd a nápisů na rezavých vagónech. Atmosféra jiného času otištěná ve starých venkovských nádražích a rozpadajícím se rezavém šrotu se v projektu Trains přetavila do abstraktního industriálního obrazu.

Koncert pro zvuky vlaku, železné bicí nástroje, projektované fotografie nasbírané na nádražích a kolem nich a pár postávajících performerů. Skřípavý hlas starého, mastného a nemoderního světa.

Česká dráha je jako velké těžké zvíře, které jde stále kupředu za cílem, který si vytyčilo před mnoha a mnoha lety. Nyní se sice mění, nebo začíná měnit v moderní dopravní prostředek, jak ho známe ze zemí našich sousedů, ale nás zajímaly právě ony relikty minulosti, stále přeživší do dnešní doby.

 

Ohlasy v tisku:

„Snaha o syntetické divadlo je typická pro téměř všechny uvedené projekty. U některých převládá především spojení hudební a vizuální složky, mnohdy na hranici divadelního žánru. Tak je tomu i u skupiny Handa Gote a minimalistické inscenace Trains z prostředí zapadlých českých nádraží. Jejich atmosféru Handa Gote oživují především pomocí tří projekčních ploch a hudby (perkusí, počítačových loopů, industriálních zvuků vyluzovaných na různé objekty). Performeři jsou vlastně pouhými údržbáři a obsluhovateli náčiní. Zvukové pasáže, inspirované nádražními hluky a rytmy, vytvářejí až koncertní čísla, doprovázená projekcemi nádražáckých detailů - šroubků, čísel či korodujících ploch, které vytržené z kontextu připomínají moderní výtvarná díla. Sem tam zvukově-výtvarné plochy doplní gagy: cvičení s plácačkou, dialog nádražáků ztvárněný pomocí miniloutek a dětského vláčku, přenášený na projekční plátno, či předčítání jakési vlakové a potažmo i životní filosofi e. Koláž apeluje na sdílenou paměť publika, vdechuje zapomenutému nový život."

Ester Žantovská: Z přehlídky nového divadla Malá inventura. Kulturní týdeník A2 10/2008

„Hodinka výstupu nebola performanciou v zmysle vyprovokovania reakcií publika či pohladenia diváckeho pupka, ale viac či menej pripravenou javiskovou štúdiou, ktorá má predpoklady na vhodné využitie v divadelnom predstavení. Milé nápady, pri nahadzovaní kto-rých sa tvorcovia zrejme úprimne bavili."

Eva Andrejčáková: Výstup na nekonečnej. sme.cz piatok 29. 2. 2008