Divadelní kompozice inspirovaná nejotřepanějšími mediálními frázemi politiků a novinovými titulky z posledních let. ...násilí sílí, ruský plyn, čínské hračky, školní střelci... - jak má tomu všemu Evropan rozumět? Co se za všemi těmi slovy, slogany a frázemi skrývá?
Pomocí opakování, rytmizování a zhudebňování slov, pomocí jejich fragmentů, zvuků a hluků vzniká zvláštní, ale v podvědomí nám všem známý obraz dnešní Evropy.
Soprán: | Veduna Štíchová |
Alt: | Anna Synková |
Tenor: | Pavol Smolárik |
Bas: | Petr Vančura |
Libreto, hudební kompozice a režie: | Jiří Adámek |
Koncepce: | Jiří Adámek, Martina Musilová, Jakub Kopecký |
Dramaturgie: | Martina Musilová |
Scénografie, projekce: | Jakub Kopecký |
Hudební spolupráce: | Jan Krejčík |
Sound design: | Jan Burian, Mikoláš Růžička |
Light design: | Marek Střížovský, Jakub Kopecký |
Pohybová spolupráce: | Zuzana Sýkorová |
Koprodukce: | jedefrau.org (Maria Cavina, Kristýna Kalivodová, Experimentální prostor Roxy/Nod (Adam Halaš, Marek Lakomý) |
Podpořily: | Ministerstvo kultury ČR a Nadace Český literární fond |
Poděkování: | Studio Citadela, Motus o. s., Jovanka Vlčková, Martin Balla, Patrik Sedlák, Krusha |
Premiéra: | 14. a 15. 5. 2008 Experimentální prostor Roxy/NoD |
Délka: | 50 min |
Scénická kompozice Evropané zachycuje evropský pocit dezorientace, ztráty sebevědomí a rozpadu společného kulturního a ideologického zázemí. „Libreto" je sestavené z novinových titulků, mediálních frází a dobových klišé. Odhaluje tak všudypřítomnost médií a jejich snahu o politizaci našeho života. Díky nim máme pocit, že na nás ze všech stran útočí různé hrozby, ať už jde o nebezpečnou Čínu, nepřátelské Rusko nebo příliš mocného přítele Ameriku. V co se převtělila dnešní jednotná evropská identita? Do jaké míry je prostým výplodem médií? Existuje vůbec někdo jako Evropan?
Svojí stavbou připomínají Evropané hudební skladbu, ve své podstatě zůstávají ale divadlem. Základním východiskem není scénář v tradičním slova smyslu, ale spíše libreto či hlasová partitura.
„Vrcholem je pasáž, v níž se evropští „my" pateticky dojímají (dojímáme) nad vlastní lidskostí a velkorysostí. Vypjatě opakované a narušované věty „my odškodnili... my napravili... my odčinili... my vyplatili... my pochopili... my posílili... my nahradili... my odpustili... my slitovali... my uhradili... my stanovili... my ustoupili... my smilovali..." na několik minut změní duch celého kusu - z blazeovaně vědoucího úsměvu se stane bolestné uvědomění si sebeklamu."
A2, Petr Ferenc: Evropské zázněje a jamais vu, 22/2008
„...z tříště informací tak typické pro současný způsob komunikace, vzniká jedinečný postmoderní koncept. Vypovídá o neproniknutelnosti a zmatku světa na jedné straně, a banalitě, která tento stav provází. Stavební materiál precizně strukturované inscenace je slovo, jež se rozpadá na „prvočinitele" - na hlásky, slabiky, zvuky, z nichž režie doslova extrahuje hudebnost i rytmus."
Lidové noviny, Jana Machalická: „Euroblábol" je skvělá inspirace, 3. 6. 2008
„Útržkovité vzpomínky na médii hojně komentované politické události v promyšleném divadelním konceptu - tak by se dala stručně charakterizovat nová inscenace talentovaného režiséra a dramatika Jiřího Adámka".
Time-in, Kateřina Rathouská, Evropané v NODu, červen 2008